Pohled na mladý pár vyvolává ve většině přihlížejících myšlenky na založení rodiny a děti. A v dávnějších dobách bylo přímo nepsanou povinností, aby ze svazku dvou lidí co nejdříve vzešly nějaké ratolesti. Není se čemu divit – nesnadné životní podmínky a vysoká úmrtnost stály za tím, že lidstvo upřednostňovalo vlastní reprodukci a stavělo ji na mnohem vyšší úroveň než kariéru.
Uběhlo několik desítek let a pohled na celou problematiku se radikálně změnil. Kolik mladých lidí dnes po dětech vůbec netouží, nebo je ani mít nemůže? A stále řidčeji se setkáváme s tím, že by snad jejich okolí projevovalo nějaký nátlak a dávalo jim najevo, že už je na čase s tím něco udělat.
Nemá cenu pokoušet se jednoznačně soudit, zda ten či onen extrém je správný, případně co je lepší. Nicméně nemůže nám uniknout fakt, že přístup k zakládání rodiny je v současnosti zřejmě nejbenevolentnější v lidské historii. Při pohledu na přelidněnou planetu nás dokonce napadá, zda má vůbec cenu ještě nějaké děti plodit – kdyby nás k tomu nenutily přirozené pudy, vystačili bychom si s antikoncepcí a sami se sebou. Samozřejmě, to je velká nadsázka. Pojďme se však podívat na to, jaké výhody nebo nevýhody rodičovství vlastně skýtá.
Bez dlouhých úvah zprvu jmenujme celou řadu kladných stránek a jistě budeme mít pravdu – porodit dítě je koneckonců z biologického hlediska velmi důležitý okamžik v životu každé ženy a její organismus je k tomu plně přizpůsoben. Fyzické aspekty jsou možná nepříliš příjemné, plně je však vyváží následné pozitivní psychické stránky: láska k dítěti, vděčnost, radost apod. S tím se sice pojí i jistá míra zodpovědnosti a starostí, s těmi se ovšem musí počítat jakožto se zcela přirozenou součástí rozmnožování. Příroda ví, co je pro ženské tělo nejlepší, takže produktivní věk má určitá omezení a čím je žena starší, tím obtížnější je pro ni samotné otěhotnění, ale i následné těhotenství. Nehledě na pozdější sociální zařazení dítěte, které vyrůstá v rodině starších rodičů. Když samo dospěje a zakládá rodinu, jeho vlastní rodiče již mohou být po smrti. V této situaci se však často zmiňuje i opomíjená, nicméně nezanedbatelná pravda, že žena, která odkládá mateřství do pozdějšího věku, je následně zkušenější a klidnější (ačkoliv může jít o prvorodičku), má uspořádaný život, vybudovanou kariéru a je schopna dítěti zajistit řádný domov.
Mladá, sotva dospělá slečna, která otěhotní spíš „nedopatřením“, je sice ještě silná a zdravá, plná energie, ovšem z psychického hlediska je stále tak trochu dítětem, zpravidla ještě studuje a málokdy je již vdaná a zajištěná. To s sebou nese jen nejistotu a omezení pro dítě, které za nic nemůže. A takové matce pak dítě přináší pochopitelně daleko více starostí a nepříjemných situací.
Vidíme tedy, že daleko větší díl zodpovědnosti zcela jistě leží na ženě. Ovšem neměli bychom zapomínat i na otce. Opět platí, že čím starší, tím méně plodný. Bohužel, dnešní fenomén velí starším a dobře situovaným pánům ještě si na „stará kolena“ pořídit dítě s mladými partnerkami. Jaký bude jejich následný fyzický a psychický vývoj, můžeme teprve odhadnout, neboť zpravidla ještě nedospěly do takového věku, abychom mohly ze statistik vytvořit spolehlivé závěry. Jestli jsou děti starších rodičů inteligentnější, zdravější, nebo naopak méně zdatnější ve všech aspektech, to se teprve ukáže. Předběžné výzkumy však mluví spíše proti nim.